„Nemám na to čas.“ Věta, kterou říkáme dnes a denně. Když se nás někdo zeptá, jestli bychom nechtěly jít na kávu, jestli si uděláme čas na sebe, na pohyb, na odpočinek. Zní to jako fakt – máme plné diáře, děti, domácnost, práci. A přesto… všichni máme den o 24 hodinách. Rozdíl není v čase. Rozdíl je v tom, co s tím časem děláme – a hlavně, jak se při tom cítíme.
Každý den plníme jednu povinnost za druhou, běžíme od úkolu k úkolu a snažíme se stihnout všechno. Jenže naše kapacita není nekonečná. Když si na sebe naložíme příliš, tělo i mysl začnou protestovat. Únava se prohlubuje, motivace klesá a činnosti, které bychom jinak zvládly za chvíli, nám trvají déle. Výsledek? Jsme neustále zaneprázdněné, ale zároveň pořád něco nestíháme.
Jsme vyčerpané, a tak saháme po snadných únikových cestách – sedneme si na gauč a pustíme telefon. Na chvíli vypneme, ale reálně si neodpočineme. Jenže v tu samou chvíli si říkáme, že „nemáme čas“ na procházku, telefonát s kamarádkou nebo dvacet minut s knížkou. Přitom právě tyto věci nám často energii doplňují – jen jsme si na ně už odvykly myslet jako na důležité.
Je zapotřebí si uvědomit, že odpočinek není luxus, ale nutnost. Když se o sebe nepostaráme, nemáme z čeho brát. A pak i ty nejzákladnější činnosti začnou být přítěží.
Možná je čas přehodnotit, co všechno si do svého dne dáváme – a jestli některé věci neděláme jen ze zvyku, protože „se to má“, a ne proto, že nám opravdu dávají smysl.
Zkuste si představit čas jako sklenici – je na vás, čím ji naplníte. Důležité věci jako zdraví, odpočinek a vztahy jsou velké kameny, kterých se do sklenice vejde málo. Nepodstatné činnosti jsou jako písek. Do sklenice se jej vejde mnoho. Ale když do sklenice nasypete nejprve písek, kameny už se tam nevejdou. Pokud začnete kameny, většina písku se pak nějak vejde kolem.
Takže příště, až vás napadne „na to já nemám čas“, zkuste se zastavit a zeptat se: „Opravdu nemám čas, nebo nemám energii? A pokud nemám energii – co pro sebe můžu udělat, abych ji znovu našla?“ Protože právě v tom může být klíč k tomu, jak z každého dne vytěžit víc – ne co do výkonu, ale co do radosti, klidu a vnitřní spokojenosti.