Hlas znějící v tichu

Každý den se snažíme zvládnout nespočet úkolů. Myšlenky běží na plné obrátky – co všechno je třeba stihnout, zařídit, vyřešit. Ráno zapneme hlavu a často ji večer vypínáme až těsně před usnutím. Jsme orientovaní na výkon, na logiku, na plán. A přesto se někde hluboko v nás může ozývat tiché volání – hlas, který jsme se naučili nevnímat. Hlas naší duše.

Hlas duše

Duše nepromlouvá skrze kontrolní seznamy ani argumenty. Její jazyk je jemný. Hovoří prostřednictvím pocitů, intuice, symbolů a obrazů. Ukazuje směr skrze vnitřní klid nebo naopak znepokojení. Ale když je mysl příliš hlučná, tento hlas se ztrácí. Není slyšet – a my pak děláme rozhodnutí, která nejsou v souladu s tím, kým opravdu jsme.

Kolikrát jsme ignorovali drobné vnitřní pocity?

Nejasné, ale přesto silné. Třeba že bychom dnes měli jet do práce jinou cestou. Pak ale tento pocit přehlušil rozum se svými argumenty: „Když pojedeme oklikou, přijedeme do práce pozdě. To je přece nesmysl. Je to ztráta času.“ A pak se stalo něco, co nám vzalo mnohem víc času, energie nebo klidu – nečekaná kolona, nehoda nebo třeba srážka se zvěří. Defekt kvůli hřebíku na cestě. Nebo něco tomu podobného.

Intuice má schopnost vnímat věci, které ještě nejsou vidět. Je napojená na celek, na synchronicitu, na to, co rozum zachytit neumí. Může nám ušetřit komplikace. Může nám otevřít dveře. Ale abychom ji slyšeli, potřebujeme zpomalit. Zastavit se. Vytvořit prostor, kde může promluvit.

Nemusíme hned trávit hodiny v meditaci. Někdy stačí

• pár minut ticha denně.
• Chvilka o samotě.
• Procházka bez sluchátek.
• Vědomý nádech a výdech.
• Setkání se sebou.

A právě v těchto chvílích můžeme slyšet ten jemný hlas, který nám připomene, kdo jsme, kam jdeme, co je opravdu důležité.

Čím častěji se se svou duší spojujeme, tím jasnější je její vedení

Život pak přestává být jen seznamem úkolů a začíná být dobrodružstvím, které má smysl. Najednou víme, kdy říct ano a kdy ne. Cítíme, co potřebujeme. A rozhodujeme se z pozice vnitřní jistoty.

Možná se to zvenčí jeví jako zpomalení. Ale ve skutečnosti je to velký krok k větší efektivitě, lehkosti a svobodě. Nejsme pak díky tomu tak často zahlceni rozhodováním, protože zkrátka víme. Věci děláme tak, jak nám přinášejí nejlepší výsledky a tím si zjednodušujeme život. A to přece stojí za to.