Meditace. Často omílané slovo, které v mnoha z nás vyvolá představu vyzenovaných mnichů, jemné hudby, vonných tyčinek a lotosového sedu. Bývá provázeno pocitem, že je to něco, co není pro nás, že na toto nemůžeme dosáhnout a že to chce mnoho času a úsilí, abychom mohli opravdu meditovat. Jenže pravdou je, že nejen, že meditovat může úplně každý, ale většina z nás to už dělala či dělá, aniž si to uvědomujeme.
A i když (stejně jako každé jiné cvičení) vyžaduje pro mistrovské výkony pravidelný trénink, základy zvládneme snadněji, než bychom čekali. Nejde totiž tak úplně o to „na nic nemyslet“. To je stav, ke kterému se většina lidí potřebuje propracovat.
Pro začátek úplně stačí vyskočit alespoň na chvíli z toho kolotoče myšlenek a být tady a teď. Soustředit se pár minut na svůj dech nebo na své smysly. Prožít vědomě dotek na svém těle. Se zaujetím pozorovat své okolí. Zpočátku hlava vypnout úplně nejde. Ale to je v pořádku, je to proces.
Naše společnost je zaměřena na výkon a co nejlepší výsledky. Tady je to ale o něčem jiném. Jde především o chuť a snahu. Nezáleží, jak rychle a v jakém rozsahu se výsledky dostaví. Není to závod. Je to součást sebepéče, která nám přináší mnoho pozitiv už jen tím, že se o to pokusíme.
Výzkumy potvrzují, že pravidelná meditace pomáhá snižovat stres, zlepšuje soustředění a kvalitu spánku. Pomáhá s emoční stabilitou, aktivuje ty oblasti mozku, které se spojují s klidem a tlumí aktivitu v těch částech, které souvisí se stresem. A to už stojí za to, když v dnešní době potkáváme slovo stres takřka na každém kroku.
Navíc podle tradiční čínské medicíny přílišné přemítání zraňuje slinivku (slezinu), takže nám může zklidnění mysli pomoci i s harmonizací trávení a dalších procesů v těle.
A i když si to ani neuvědomujeme, zažíváme meditační chvilky častěji, než bychom čekali.
Každá tato chvíle nás spojuje s přítomností, kde nejsou ani výčitky minulosti a ani strachy z budoucnosti.
Není se co divit, že má mnoho lidí ten dojem, když řada návodů a videí nabízí meditace na 30 minut a více – a to může být pro začátečníka odstrašující. Sama jsem prošla dobou (a jsou dny, kdy se to děje pořád), kdy se zdá, že najít volnou půlhodinku není možné.
V takovém případě je lepší začít zvolna – třeba si jen na chvíli sednout, zavřít oči a soustředit se na nádech a výdech. Nesnažit se příliš, dopřát si tu chvíli uvolnění a klidu. A když se myšlenky rozutečou, prostě se jen vrátit zpět bez odsuzování. Vždyť jde o cvičení. A stejně jako se malé dítě nenaučí běhat s prvním krokem, většina z nás se nedokáže hned ponořit na půl hodiny do myšlenkového ticha.
Buďte k sobě laskaví a dejte si načas. Když na sebe nebudete tlačit, výsledky se dostaví snáze, než byste čekali.
Smyslem je přece péče o naši mysl a naše uvolnění. A stejně jako si jdeme zacvičit pro zdravější tělo, můžeme se na pár minut denně zastavit pro klidnější duši. Stačí si to jen dovolit.